Recese
Re: Recese
Má to dva významy.
Buď..
Recese (z latinského slova recessio = ústup) je v makroekonomii definována jako pokles reálného hrubého domácího produktu (HDP) po dvě nebo více následující čtvrtletí v roce (analogicky dvě po sobě jdoucí čtvrtletí s ekonomickým poklesem). Recese může zahrnovat souběžný pokles souvisejících měřítek celkové ekonomické aktivity jako jsou zaměstnanost, investice a zisky společností. Recese může být provázena klesajícími cenami (deflací) nebo naopak rychle stoupajícími cenami (inflací) procesem zvaným stagflace. Případy dlouhé recese označujeme jako ekonomickou depresi.
Nebo...
Recese je označení pro určitý typ výstředního žertování, založeného na šokování veřejnosti nesmyslným chováním, které někdy je ironickým protestem, jindy pouhým provokativním narušením všední bezduchosti. Člověk, který jej provádí, se nazývá recesista.
Existoval též Klub pražských recesistů,[3] do kterého patřili Vladimír Bor, Pavel Kropáček, Hugo Huška, Rudolf Jaroš, Vladimír Köhler, Gustav Schönbach, Myrtil Frída, pozdější filmoví režiséři Ladislav Rychman a Jiří Krejčík a další.[2] Dne 3. června 1936 vyšel s pomocí pana Fechtnera, majitele rozmnožovny, první Almanach Recesse, který formuloval východiska a cíle recesistů: „Všechno je fór. Sranda musí bejt, poněvadž nic jiného nelze vážně dělat. Celý život nás, mladé lidi, vede do prdele. Bařtipáni i jeremiášové se na nás smějí ze všech koutů, bakuřové vládnou světem. Musíme vytáhnout starou a osvědčenou zbraň proti nim - srandu."[2
Za pokračovatele recesistického hnutí Göth považuje například Křížovnickou školu čistého humoru bez vtipu, fenomén Járy Cimrmana a happeningy Milana Knížáka a dalších.[2
Dnešní média označila jako recesistu například člověka, který plakáty zvoucí na předvolební mítink svévolně přelepil nápisem „zrušeno“ a zmátl tím i členy strany, která mítink pořádala,[4] nebo starostu Reykjavíku a předsedu Nejlepší strany Jona Gnarra, když slíbil, že žádný ze svých slibů nemíní splnit nebo že skrytou korupci nahradí otevřenou.[5] Rovněž tak byl označován člověk, který na mítink Jiřího Paroubka přišel se dvěma platy prázdných vajec a dvěma kufry,[6] dívky, které se v převleku za chilské policistky pokusily zatknout Václava Klause za krádež pera,[7] člověk, který přes noc přelepil tabule na příjezdech do města Zlín nápisem Gottwaldov.[8] či lidé, kteří na základě výzvy na Facebooku jednoho rána hromadně cestovali metrem v pyžamech a županech a přitom dokončovali úkony ranní hygieny.[9]
Zdroj...Wikipedie
Buď..
Recese (z latinského slova recessio = ústup) je v makroekonomii definována jako pokles reálného hrubého domácího produktu (HDP) po dvě nebo více následující čtvrtletí v roce (analogicky dvě po sobě jdoucí čtvrtletí s ekonomickým poklesem). Recese může zahrnovat souběžný pokles souvisejících měřítek celkové ekonomické aktivity jako jsou zaměstnanost, investice a zisky společností. Recese může být provázena klesajícími cenami (deflací) nebo naopak rychle stoupajícími cenami (inflací) procesem zvaným stagflace. Případy dlouhé recese označujeme jako ekonomickou depresi.
Nebo...
Recese je označení pro určitý typ výstředního žertování, založeného na šokování veřejnosti nesmyslným chováním, které někdy je ironickým protestem, jindy pouhým provokativním narušením všední bezduchosti. Člověk, který jej provádí, se nazývá recesista.
Existoval též Klub pražských recesistů,[3] do kterého patřili Vladimír Bor, Pavel Kropáček, Hugo Huška, Rudolf Jaroš, Vladimír Köhler, Gustav Schönbach, Myrtil Frída, pozdější filmoví režiséři Ladislav Rychman a Jiří Krejčík a další.[2] Dne 3. června 1936 vyšel s pomocí pana Fechtnera, majitele rozmnožovny, první Almanach Recesse, který formuloval východiska a cíle recesistů: „Všechno je fór. Sranda musí bejt, poněvadž nic jiného nelze vážně dělat. Celý život nás, mladé lidi, vede do prdele. Bařtipáni i jeremiášové se na nás smějí ze všech koutů, bakuřové vládnou světem. Musíme vytáhnout starou a osvědčenou zbraň proti nim - srandu."[2
Za pokračovatele recesistického hnutí Göth považuje například Křížovnickou školu čistého humoru bez vtipu, fenomén Járy Cimrmana a happeningy Milana Knížáka a dalších.[2
Dnešní média označila jako recesistu například člověka, který plakáty zvoucí na předvolební mítink svévolně přelepil nápisem „zrušeno“ a zmátl tím i členy strany, která mítink pořádala,[4] nebo starostu Reykjavíku a předsedu Nejlepší strany Jona Gnarra, když slíbil, že žádný ze svých slibů nemíní splnit nebo že skrytou korupci nahradí otevřenou.[5] Rovněž tak byl označován člověk, který na mítink Jiřího Paroubka přišel se dvěma platy prázdných vajec a dvěma kufry,[6] dívky, které se v převleku za chilské policistky pokusily zatknout Václava Klause za krádež pera,[7] člověk, který přes noc přelepil tabule na příjezdech do města Zlín nápisem Gottwaldov.[8] či lidé, kteří na základě výzvy na Facebooku jednoho rána hromadně cestovali metrem v pyžamech a županech a přitom dokončovali úkony ranní hygieny.[9]
Zdroj...Wikipedie
